Z Kapského města k Viktoriiným vodopádům v roce 2009

Cestování je touha. Je psáno, že kdo jednou zavítá v Africe pod rovník, tak onemocní. Onemocní touhou se znovu vrátit. Pro nás to začalo před šesti lety. Předtím jsme tomuto výroku nevěřili, ale poté, co jsme v Kapském městě v roce 2003 po více jak dvacetidenním safari nasedali s manželkou do letadla via Evropa, jsme si svorně řekli: „Musíme se sem podívat znovu!“ Střádali jsme peníze, léta se střádala nám, přišel čas penze a věděli jsme, že když ne teď, tak už nikdy. A tak na podzim roku 2008 začaly přípravy. Vymysleli jsme si dlouhou cestu z Kapského města k Viktoriiným vodopádům a pak ještě další přesun od vodopádů do Johannesburgu a odtud k příbuzným do Durbanu a do Dračích hor. Celkem 42 dnů, z toho více než polovinu s jihoafrickou cestovní kanceláří Nomad a našimi dlouholetými přáteli manželi Magdou a Palem, kteří se rozhodli, že nás v tom nenechají a naše africké putování budou sdílet s námi. Cestu nám organizačně bezchybně zajišťovala, tak jako minule, pražská Stella Travel Agency (www.mojeafrika.cz) , která má v těchto končinách světa dobré kontakty.

Po čas expedice jsme ujeli truckem jihoafrické cestovní kanceláře Nomad cca 4800 km. Od mysu Dobré naděje jsme se přes Kapské město vydali na sever, skrz západní atlantická území Jihoafrické republiky, přes polopouště, pouště a slané pánve Namibie, pak jsme zabočili suchými pláněmi napříč severovýchodně Botswanou, přes vyprahlou Kalahari až k velkým hraničním veletokům s jejich bohatou zelení a uviděli i kousíček tropicky šťavnaté Zimbabwe. Cestou jsme 2x překročili Obratník Kozoroha, nejníže na jih jsme se dostali u mysu Dobré naděje někam k 34 stupni jižní šířky a 18º východní délky. Naše cesta k severu skončila u Viktoriiných vodopádů, které leží na 18º jižní šířky a k rovníku odtud není až zas tak daleko, tady jsme se dostali zeměpisně nejvýše. Z jižního nejzazšího okraje subtropů ochlazovaného studenými větry Antarktidy až na jižní okraj tropů. Na tyto kilometry navázaly další: dva dny nomádským truckem od Viktoriiných vodopádů do Johannesburgu a pak linkovým autobusem dolů k Indickému oceánu do Durbanu a odtud s příbuznými do Dračích hor, zpět do Durbanu, výlety do okolí Hillcrestu a k Indickému oceánu a na závěr let do Johannesburgu, celkem dalších asi 3000 km, takže naše africké putování mělo okolo 8000 km. Viděli jsme velké africké řeky Orange, Okavango, Chobe a Zambezi a dva z přírodních divů světa – kaňon Rybí řeky a Viktoriiny vodopády, pozorovali jsme nádhernou oblohu jižní polokoule s oběma Magellanovými mračny, Mléčnou dráhou, která je tak jiná od té naší, a Jižním křížem, navštívili jsme světově proslulé zvířecí rezervace Etosha a Chobe a řadu dalších přírodních pouštních a horských parků. Objeli jsme ve směru hodinových ručiček téměř celou poušť Kalahari. Náš truck jel po asfaltu, šotolině i písku, cestou necestou, starobylou a divukrásnou přírodou. Polykali jsme červený prach africké půdy a pili hutné rudé víno z jihu. Potkali jsme spoustu zajímavých lidí, dělili se o zážitky s přáteli.

Máme krásné vzpomínky. A touhu...