Trochu více informací o Jihoafrické republice, Namibii, Botswaně a Zimbabwe. (Tak, jak jsme je načerpali z nejrůznějších zdrojů typu Lonely Planet atp.)

Možná, že Vaše zkušenosti jsou jiné a tak se na nás nezlobte. Jak jsme z literatury a z vlastbních zkušeností z cest v roce 2003 a 2009 načerpali, tak podáváme.

JAR

Základní údaje o JAR

Rozloha: 1 219 912 km2
Počet obyvatel: skoro 44 miliónů, hlavní město: Pretoria (přes 1 mil. obyvatel), 9 provincií
Etnické skupiny: černoši 75,2%, běloši 13,6%, ostatní 8,6%, Indové 2,6%
Jazyky: 11 úředních jazyků (angličtina, afrikánština, Ndebele, Pedi, Sotho, Swazi, Tsonga, Tswana, Venda, Xhosa, Zulu a další)
Vyznání: křesťané 68% (většina bělochů, asi 60 % černochů a asi 40% Indů), muslimové 2%, hinduisté 1,5% (60% Indů), různá domorodá náboženství 28,5%

Podnebí: subtropické, sever zasahá do tropů

Zajímavosti: 22 národních parků, tj. skoro 10 % území. Půda je dělena na tzv. přírodní krajinu (rezervace, polopouště či pouště, hory), zbytek je buď zemědělsky využíván nebo zastavěn, 6,7 % plochy je zalesněn (tato plocha se intenzivně rozšiřuje).

Politika: JAR má s ČR bezvízový styk, pokud chcete do Swazijska či do Lesotha, musíte na britskou ambasádu v Praze a nebo si to zařídíte přímo na místě. Prý je to tam za babku, ale nevím, my to měli v roce 2003 přes ambasádu za 1100 Kč/os, i když nám víza nikdo na hranicích neprohlížel. Ale to byla zajisté pouze náhoda.

A nyní trochu podrobněji. Hranice této části světa tvoří zejména oceány (na západě Atlantský a na východě Indický) a na souši pak řeky. Za řekou Vaal je Transvaal, za řekou Orange je byvší Orange free State a před řekou je Kapská provincie, tedy Kapsko. Zemi tvoří čtyři díly naprosto různých velikostí: Transvaal = 262 499 km2, Natal = 86 967 km2, Oranžsko = 127 993 km2, Kapsko je pětkrát větší než Velká Británie. A pak jsou tu hory, často i dost vysoké, ale především horské hřbety a plató, tj. náhorní plošiny. Ostatně tato část světa, kde žijí lidé, má průměrnou výšku 1500 m nad mořem, a nad tím se vypínají hory, kam chodí jen blázni a turisté. Snad nejdůležitější je Wotwatersrand, tzn. hřeben, předěl, horské pásmo bílé vody, nejbohatší pokladnice minerálů na světě v čáře západ východ, dělí Transvaal. Vody či spíše říčky a potůčky se z jižní strany vlévají do řeky Vaal, jež se vlévá do řeky Orange a doputují do Atlantiku, severní svahy patří hraniční řece Limpopo, která se plouží přes Mozambik do Indického oceánu.

V Natalu, Basutsku (Lesotho), ve Svobodném státu Oranžském a v Jižním Transvaalu jsou všude hory, které vrcholí v pohoří Drakensberg, Dračí hory. V Lesothu se tyto hory výrazně podobají horám v Ethiopii, jsou studené a vysoké. V Lesothu, kde je široká travnatá náhorní plošina obklopena vysokými horami, je typické vysokohorské podnebí s drsnými zimami, kdy půda na dlouhou dobu zamrzá. Sněhu je však málo. Tuto náhorní plošinu lze označit za „střechu Afriky“, dešťové mraky z Indického oceánu tady narážejí na vysoké hory a vydávají tu největší část dešťů, odtud tečou prudké řeky na východ, na mírných západních svazích prší méně a téměř všechna voda se shromažďuje v řece Oranje, která teče do Atlantiku. Kdysi tu byl ráj divoké zvěře a žilo jí tu snad nejvíc na světě, dokonce víc, než v dnes proslulé východní Africe. Často se tu najednou přesunovalo několik miliónů antilop skákavých. Búrové tyto migrace zvířat nazývali „trek“. Poslední velký trek bylo pozorován v roce 1896, kdy těsně seskupené stádo v počtu přes padesát miliónů zvířat zmizelo směrem k řece Oranje a více se neobjevilo.

Celá JAR je tvořena několika „říšemi“, z nichž snad největší a nejunikátnější je ta rostlinná. Roste tu asi 14 000 druhů rostlin a fytogeograficky patří do tzv. paleotropické říše. Pozoruhodnou součástí této „zeleniny“ je tzv. fynbos v okolí Kapského města. Jedinečnost fynbosu, kromě dalších vzácných a u nás nevídaných bylin, způsobuje kombinace tří základních rostlinných typů: 1) druhy z čeledi protejí (Proteacae), z nichž v JAR roste téměř 400 druhů ve 14 rodech, 2) vřesovcovité rostliny z čeledi Ericacae. A třetím druhem ve skládačce jsou travám podobné byliny z čeledi Restionacae, které jsou vývojově někde mezi lipnicovitými a liliovitými rostlinami. Důležitou součástí vzniku fynbosu byl oheň, který se tu v minulosti často přehnal. Kapská floristická říše se rozkládá na ploše asi 90 000 km2 a roste v ní přes 8500 druhů rostlin.

Zahrádkáři odtud znají tzv. geofyty, tj. rostliny vytvářející podzemní zásobní orgány, jako jsou cibulky či hlízy. Takže odtud se rozšířily a posléze vyšlechtily mečíky, frézie, ale také pelargónie, neboť z této země bylo předáno k dalšímu šlechtění na 250 jejich druhů. Sama Stolová hora se pyšní více kvetoucími druhy rostlin, než je jich je u nás v ČR.

Další „říší“ je ta zoologická: tento kout světa je rájem ptáků, ale především divoké a pro nás atraktivní zvěře, o níž si povíme až tehdy, kdy první velké zvíře spatříme, tj. v parku Hluhluhwe. A v neposlední řadě je to říše krajinná: tolik krás, co jižní Afrika skýtá, lze buď složitě a dlouze popisovat, nebo vyjádřit sloganem, jímž se JAR ve světě turistiky prezentuje: a world in one country = svět v jedné zemi.

Pak je tu ovšem ještě říše hvězd nad hlavou. Stojí zato za jasné noci zaklonit hlavu a kochat se. Písně o Jižním kříží se zpívají u táboráků, a tak alespoň, kde ho najdeme. Koukejte k severu, je těsně pod rozsáhlým souhvězdím Kentaura. Jeho nejjasnější hvězdou je Acrux, dole na svislém rameni kříže. Tři hvězdy (nahoře, vlevo a dole) jsou jasné, čtvrtá na horizontálním břevnu kříže vpravo není tak výrazná. Dole na obloze na jihu vpravo bude svítit Eridanus, znalci se mohou kochat Lodním kýlem či Lodní zádí, Pravítkem, Kružítkem nebo Oltářem, kousíček od Jižního kříže jsou Plachty, kdo má dalekohled, nechť studuje Dalekohled … Je vidět, že především mořeplavci na názvosloví zapracovali, ostatně právě podle Jižního kříže a Malého Magellanova oblaku hledali jižní pól.

Směs etnogeneze, historie, etnografie, zoologie a botaniky, ale též drbů:

Afrika netvoří kulturní jednotu, stejně jako Afričané netvoří jednotné plemeno. Černošské obyvatelstvo Afriky se v několika vlnách stěhovalo na jih. Po tisíce let nejstaršími obyvateli jižní Afriky (kromě Pygmejů) jsou patrně Křováci – Sanové (sběrači a lovci), jejichž zbytky přežívají v poušti Kalahari a v sousedních oblastech Angoly, a o trošičku vyspělejší nomádští Hotentoti. Od 11. století se sem tlačily bantuské kmeny a od 17. století holandští Búrové, pak hugenotští Francouzi, Angličani, Němci … S Křováky se v průběhu staletí mísili černoši postupující sem od severu (ustupující před kmeny hamitského původu z Arábie) a tato směs s příměsí hotentotské krve vytvořila na velké části západní a jižní Afriky to, čemu se dnes říká bantuské národy, což se týká i lidí dnes dominantních kmenů Zulu či Xhosa.

Název Křováci pochází z búrského bosjemans, tj. obyvatelé houštin, sami se označují za Sany. Pro nás jsou zajímaví svým výtvarným nadáním, znalci soudí, že nejstarší kresby na skalách nad řekou White Kei jsou až 8000 let staré (existují i názory, že staří Egypťané jsou stejného původu jako Křováci).

Ještě na počátku minulého století znali Evropané jižní Afriku poměrně málo. Kolonizace tohoto kusu země začala sice již v 17. století, ale až polovina 19. století znamenala zásadní předěl v úsilí Evropanů dobýt a vytěžit tuto část světa. Především Británie, Německo a Portugalsko snily o bohatství a moderními zbraněmi si celkem bez zásadních problémů podmanily domorodé obyvatele, jež se stalo levnou pracovní silou, kterou později doplnili především Indové a další Asijci. Drancování bohatství, kromě neutuchající těžby kovů a minerálů, se snad nejokatěji projevilo v úbytku divoké zvěře (v roce 1886 tady prospektor s beatlesovským jménem George Harrison zakopl o blýskavý křemen a skály se daly do pohybu, lidé začali těžit zlato, platinu, chrom, mangan, diamanty...).

Vybíjela se stáda zvěře pro maso k nasycení táhnoucích armád, zajímavá byla slonovina, kůže a kožešiny, rohy nosorožců, ocasy žiraf, peří a mnoho dalšího, co sloužilo nejen jako podklad pro lovecké trofeje, ale později i pro výrobu suvenýrů a ozdob bohatých cizinců. Krajina musela uživit mračna sezónních dělníků stavějících železnice a silnice. Od počátku 20. století stavu zvěře zasadila další těžkou ránu móda sportovního lovu, kdy byly vybíjeny nejlepší a nejkrásnější kusy (viz E. Hemingway či R. Ruark), a to nemluvím o jatkách, které pořádaly pro své potěšení na afrických savanách pomazané aristokratické hlavy. No a také zoologické zahrady z celého světa chtěly mít Afriku za svými ploty. V posledních letech decimují zvěř i pytláci, zvláště na sever od JAR v pláních východní Afriky. A když k tomu přidáme pastevectví dovezeného skotu, který savanu - na rozdíl od domácích kopytníků - těžce devastuje, byla téměř katastrofa na světě. Na savanách se totiž o trávu kopytníci zcela systémově dělí: různí býložravci spásají různě vysokou trávu, a to tak, že druhy specializované na nízkou trávu nastupují na pastvu později, nebo se specializují na konkrétní byliny, listy, kořeny, plody – zkrátka, každý dává přednost něčemu jinému. Zebry si pochutnávají na vysokých a vláknitých travinách, pakoně mají rádi nižší trávu, gazely okusují nizoučkou trávu a buvolci konzumují suché stonky, které jiní býložravci nechtějí. Žirafy a různé druhy antilop zase využívají vertikální pastevní možnosti křovin a stromů. Dovezený skot žere všechno bez rozdílu, šťavnatá pastviska se tak mění ve step a pak po několika letech v polopoušť.

Idea ochrany přírody přicházela do Afriky relativně pozdě, i když první legislativně chráněná oblast byla založena v jižní Africe roku 1846 (zapovězení odlesňování půdy v okolí Kapského Města). V roce 1858 vznikla rezervace Tsitsikamma, v roce 1898 založen zárodek Krugerova parku (Sabie Game Reserve).

První rezervace byly zakládány především z důvodu ochrany zvěře. Té tu žije obrovské množství (více viz rubrika O zvířátkách).

Abecedně řazená směska:

Afrikaans (afrikánština), úřední řeč od roku 1925, vedle ní angličtina, v Natalu zulu, v Transwaalu sotho či tswana. Takže chléb je anglicky bread, broo v afrikans, borotho v sotho a v zulu se řekne

Isinkwa. Kořeny této řeči jsou germánské, ovlivněné khoisanským (dnešní kmen Xhosa) jazykovým prostředím (dříve se běžně říkalo hotentotským, ale toto označení, nejen v češtině, znamená necivilizovaný, hloupě nebo nesmyslně mluvící, a proto se tento výraz nepoužívá). Afrikánské vader se huis je v holandštině vadere huis a obé v češtině znamená otcův dům (to jako příklad těch kořenů).

Baobab, Adansonia digitata, vskutku zajímavý strom, vypadá vytržený a zasazený vzhůru nohama, tedy kořeny, tak to bozi ze vzteku udělali, praví domorodé legendy. To totiž bůh rozdával zvířatům rostliny, aby jimi zúrodnili Zemi, a hyenu oslovil jako poslední. A ta ve zlosti svěřený strom zasadila korunou do země. Typický mohutný válcovitý a nízký strom bývá rozvětven do tří až devíti ramen. Jsou známé exempláře s obvodem kmene u úpatí až 30 m, což je znamením, že mají okolo 4000 let. Ale určit stáří nebývá jednoduché, rychle roste prvních cca 300 let, pak tempo výrazně zpomalí. V říjnu kvete až 15 cm velkými bílými květy, které po 24 hodinách uvadnou. Během dubna a května se na místě květů objeví až na 1 m dlouhých stopkách eliptické plody, chutnají nakysle, mají mnoho semínek, jsou jedlé a obsahují mnoho vitamínů a proteinů. Z listů baobabu se připravuje špenát, odvar se podává při malárii, na zmírnění průjmů a horečky. Z lýka se dělají lana, nitě i struny hudebních nástrojů, lehké pórovité dřevo se dá využít ke stavbě plováků či vorů.

Biltong = sušené maso z hovězího, též z kudu, pštrosa a slona.

Búrové (Boer čili Afrikaners) jsou běloši, potomci poutníků z let po roku 1652, z nich též povstali míšenci Cape Coloreds. V letech 1834 – 1838 se 6000 Búrů s volskými povozy vydalo za řeku Oranž, vznikl Oranžský svobodný stát. Búráka nepřehlédneš, klobouk do buše, pick-up truck, ostříhanej a odstávají mu uši a jmenuje se buď Botha, Malan, Strijdom, či van der Merw.

Ciskei = „na této straně řeky Kei“, Transkei = „opačná strana tohoto toku“. Sídlí tu lid Xhosa, světlejší pleti než lidé na severu.

Červené šminky swazijských žen = právě menstruuje.

Dikvoet = silná noha, afrikánské slovo, výraz pro tradiční robustní jihoafrické červené víno nižší kvality, převážně krabicové. U nás bychom řekli, že se jedná o víno selské. Řada jihoafrických vín patří k tomu nejlepšímu ze světové produkce.

Fanakalo = jednoduchá hornická řeč pro námezdné horníky, kteří se rekrutují z deseti různých zemí mluvících padesáti jazyky a dialekty.

Marmite = extrakt z ovoce a zeleniny, tmavě hnědé barvy a mazlavé konzistence s chutí silného bujónu, Afrikánci to považují za nesmírně zdravý a výživný životabudič, ochutnal jsem to, ale je to mazlavé maggi, leč zvykl jsem si a teď si na tom s rozkoší pochutnávám. Doporučuji koupit a dovézt domů.

Mopanoví červi = jsou to housenky, které se živí listím mopanových stromů. Domorodci je sbírají, suší a slouží jako doplňková potrava. Chutnají jako slané burské oříšky. Jedl jsem, je to docela dobré, ale že bych to vyhledával, tak to tedy ne.

Ndbele, lid sídlící v severním Transvaalu, ženy mají odrátované krky a lýtka.

Nylsytroom, nyní městečko, jehož búrští zakladatelé se kdysi doploužili k potoku a studiem mapy na zadní stránce rodinné bible dospěli k názoru, že našli pramen Nilu. Závěr jim stvrdil pahorek, prý ve tvaru poškozené pyramidy.

Oyster = ústřice, nejlepší jsou v městečku Knysna.

Pojkije = dušené jehněčí se zeleninou a rýží, tradiční jídlo vařené v kotlíku cca 4 hodiny.

Rooibos = stejnojmenný populární nápoj, nahrazující čaj, připravovaný z byliny asphalatus linearis, která tu roste.

Sotho, lidé tohoto kmene se balí do teplých pokrývek.

Swazi a Zulu jsou jazykově příbuzní a do vlasů si vtírají červenou hlínu.

Symbolika korálků lidu Zulu: červená je bažení, modrá věrnost, zelená je žárlivost, černá je smutek či zklamání, pruhovaná značí nejistotu či pochyby. Milostný dopis z korálků se jmenuje Incwadi.

Tabard = místní, velice účinný repelent proti moskytům, komárům, a jinému bodavému či jinak obtížnému hmyzu.

Tokološ = zlomyslný duch, skřet, démon, bojí se ho i ministři. Nemá rád kulaté a oblé tvary, proto domorodci staví tzv. rondavels, okrouhlé chýše. Ale pozor: tradiční ženské chýše jsou okrouhlé, mužské hranaté, takže to může být i jinak.

Xhosa a Ponda mají v řeči tzv. clickling sound, mlaskací zvuk.

Víno: červené i bílé je ve většině případů více než dobře pitelné, ani nad krabicovým se nemusíte ošklíbat. Kdo má kapsu naditou randy a půjde do cenové hladiny 100 R a více za láhev, "propadne" se do ráje. Doporučuji místní vína ku konzumaci a jelikož na cestách většinou není k dispozici chladnička, tak se oddejte zážitkům z vín červených. Jen při koupi Jerepiga si dejte pozor: je to víno kvalitní, leč s vysokým obsahem zbytkového cukru, spíše chutná jako likér.

Cestování po JAR:
Vzdálenosti v JAR jsou obrovské, od hranic se Zimbabwe na Kapský poloostrov je to okolo 2000 km, od Krugerova parku u Indického oceánu k Atlantiku je to ještě víc. Podle toho se na vzdálenosti také dívají místní lidé. Když vám někdo tvrdí, že je někam slabou hodinku cesty, přeložte si to jako dobrých 100 km.
Veřejná doprava existuje v JAR jen ve velmi omezené míře. Vlaky jsou považovány za nebezpečné, s výjimkou superluxusního (a také superdrahého) expresu mezi Johannesburgem a Kapským Městem. Autobusem se lze přepravovat bez problémů pouze mezi velkými městy. Autobusy dopravců Greyhound nebo Translux jsou velmi komfortní (klimatizace, občerstvení během jízdy), leč poměrně pomalé, neboť pro autobusy platí maximální rychlost 100 km/hod a řidiči tento předpis dodržují.
Cestování pronajatým autem je rozhodně nejjednodušší, nejrychlejší, a pokud obsadíte celé auto, tak i nejlevnější. V JAR působí celá řada autopůjčoven. Spousta jich má pobočky přímo na velkých letištích nebo je schopna vám auto na letiště přivézt. Auto si lze vybrat a objednat prostřednictvím Internetu.

Peníze:
Měnou je jihoafrický rand (ZAR), 1R byl v čase naší návštěvy cca 2,2,- Kč (záleží na kurzovním lístku). S randy lze platit v Namibii (mají měnovou unii), přijmou je i v Botswaně, v Zimbabwe občas taky. Eura či doláče lze dobře směnit ve směnárně na letišti nebo ve větších bankách, v hotelích. Jediné směnárny v pravém slova smyslu jsou snad ale právě jen na letišti. V bance – a to jenom v některé, vám vymění také, ale asi to není moc obvyklé, protože celá operace trvá nejméně půl hodiny, dámy za přepážkou jsou z toho dost vyšinuté a ještě zaplatíte manipulační poplatek okolo 200 Kč.
Z těchto důvodů se velmi osvědčilo používání kreditní karty (je to také nejlepší z hlediska přepočtu). VISA nebo MasterCard lze použít téměř všude (obchody, restaurace, lékaři, autopůjčovny, některé hostely a národní parky). Bankomaty jsou zařízené i na Maestro či American Express. Pozor, kreditní kartou nelze platit na benzínkách!

Ubytování a stravování:

Jihoafrická republika není žádná rozvojová země, naopak - fungují zde supermarkety, hypermarkety a obdoby McDonaldu. Ceny potravin jsou o trochu vyšší než u nás (ale zase jak co: některé věci, např. zelenina či některé druhy ovoce, jsou i levnější), v restauracích srovnatelné. Spaní ve volné přírodě se z bezpečnostních důvodů nedoporučuje, možné to asi je, záleží na nátuře. Akorát že veškerá příroda, která za něco stojí, je vyhlášena za národní park či rezervaci. To znamená, že zaplatíte vstupné a poplatek za každou noc, kterou zde strávíte, ať už v kempu nebo někde na treku v horách. Vstupy ani poplatky zde naštěstí nejsou nijak závratné, řádově 10 R/os/noc.
V národních parcích, kde žijí nebezpečná zvířata, se smí spát pouze v oplocených kempech, které se na noc zavírají. V kempech bývají možnosti ubytování od vlastních stanů (kolem 30-40 R/os/noc) až po klimatizované chatky (100 a více R/os/noc,), (výjimkou je ale např. Hluhluhwe, kde se smí spát pouze v chatkách). Spali jsme tam, jsou perfektně vybavené (kuchyňka se vším potřebným včetně ledničky, WC, sprchy).
Ve městech je nejlevnější variantou ubytování hostel (v JAR nazývaný backpacker´s). Cena za lůžko v hostelu se pohybuje od 30 do 60 R/os/noc, záleží na tom, v jakém městě jste a jestli si vyberete dvoulůžkový pokoj nebo postel v tzv. dorm , tj. místnosti pro 4 a více lidí. Řada hostelů nabízí i možnost kempování v jejich zahradě, to je samozřejmě levnější (20 - 30 R). Hostely v JAR lze zhruba rozdělit rozdělili na "cocroach" (šváb) a "komfortní". První jsou vybaveny starým, velmi odrbaným nábytkem, vymalovány zběsilými barvami s psychedelickými výjevy a majitelé jsou v těžké pohodě, švábi – s výjimkou těch velkých tropických, tu snad ani nejsou, ale co kdyby? Ty druhé mají charakter rodinných podniků, jsou čisťounké a útulné. Cenově se obě sorty nijak moc neliší, je třeba tam vlézt a omrknout situaci. V Kapském Městě jsme v roce 2003 spali ve stylové bývalé věznici Breakwoter Lodge, která je nyní předělaná na velice slušný hotel za 1600 Kč pro dvě osoby (sprcha a WC, televizor, výhled na turisticky atraktivní Waterfront, se švédským stolem ke snídani, blízká Botanická zahrada a stanice lanovky, přes internet zabukované taxi na letiště v ceně), při další návštěve v centru města v hotelu Park Inn a cena byla přibližně stejná. Pozor: peníze a doklady nesvěřujte pokojovému sejfu (naši přátele byli bez náhrady v hotelu Park Inn vykradeni), ale pouze hotelovému sejfu, neb tam by za cennosti měli ručit.
Poslední pro našince přijatelnou variantou ubytování může být levnější hotel nebo bed & breakfast - cena za ubytování zahrnuje i vydatnou snídani anglického typu (vločky, jogurt, toasty, slanina, vejce, marmeláda, džus, ovoce - to vše v množství jaké sníte). Při troše štěstí seženete takovéto ubytování za 80 R/os/noc.

Dorozumění:
Úředních jazyků je v JAR spousta, ale anglicky se domluvíte všude. Trochu obtížnější to může být v oblastech, kde se mluví převážně domorodými jazyky jako je Xhosa apod. Angličtina těchto obyvatel je však děsná, jen o něco méně děsnější než naše – a to je co říci, takže nám s naším českým přízvukem buď vůbec nerozumí, nebo nás považují za bílé Jihoafričany a diví se, proč je nám tak špatně rozumět a proč my jim vůbec nerozumíme.

Zdravotnictví:
Zdravotnictví v JAR je obecně na vysoké úrovni. Při hledání lékařské pomoci se obracejte zásadně na soukromé kliniky a nemocnice - státní zdravotnická zařízení jsou určena pro chudé, kteří si neplatí zdravotní pojištění, a jsou velmi špatná. S turistickým zdravotním pojištěním máte na ošetření v soukromých zařízeních nárok. Pro jistotu si s sebou vezměte, kromě svých léků, i nějaké flastříky a septonex, slivovici k rannímu kloktání (whisky je slabá), něco proti průjmům, a nezapomeňte na sprej proti bodavému hmyzu. Jako repelent dovezený z Česka se doporučuje Autan, místní se prodává pod obchodním názvem Tabard a je opravdu účinný.

Samostatnou kapitolou je hygiena v kempech. Ve všech, i v těch nejchudších ve Swazijsku a v Lesothu, vládne na WC, ve sprchách, v kuchyňkách a jinde perfektní čistota. Toaletní papír na WC je samozřejmostí, mýdlo a teplá voda taktéž, mnohé kempy jsou vybaveny i vanami, kuchyňky jsou na vynikající úrovni (často i s ledničkami či mrazáky), speciálními rychlovary na vařící vodu na kávu či čaj, v luxusních kempech nechybí pračky, sušičky prádla, telefonní automaty, bazény, hřiště pro děti s prolézačkami, trampolínami …

 

Bezpečnost mezilidská:
Ve všech průvodcích najdete varování před vysokou kriminalitou, zejména ve velkých městech. Kriminalitu má na svědomí převážně černošské obyvatelstvo, mezi kterým je velmi vysoká nezaměstnanost. Kromě kapesních krádeží a přepadávání (i za bílého dne na plné ulici) jsou časté únosy aut - lupiči se nezdráhají zastřelit člověka, aby mu ukradli auto. V lepším případě vám na křižovatce vniknou do auta a ukradou foťák či peníze. Všichni zde proto jezdí se zamknutými dveřmi a řada lidí ani nezastavuje na červenou. Jízda v noci se důrazně nedoporučuje. Z důvodů co nejlepšího zabezpečení nejsou jihoafrická auta vybavena centrálním zamykáním - dělalo nám docela problém nezapomenout na to při parkování.
Ani na venkově se nedoporučuje zastavovat jinde než na benzínových pumpách a pokud bělochovi řeknete, že chcete projíždět oblastí Transkei (nejchudší část JAR), bude vám klást na srdce, ať tam nezastavujete vůbec (a nezapomenete zamknout dveře při jízdě). Moje dcera tu v Umtatě před časem zastavit musela, dokonce tu hledali doktora, a nesetkali se s nejmenšími problémy. Naopak se všichni ochotně snažili pomoct. To, že měli štěstí, však neznamená, že nebezpečí neexistuje. Markantní je to zejména v Johannesburgu, kde jsou v centru zcela vysídlené celé bloky domů, které lidé středního stavu a firmy opustili právě kvůli nesnesitelné kriminalitě. A dům, který není obehnaný dvoumetrovou zdí s ostnatým drátem nabitým proudem a jehož dveře či okna nepřipomínají vstup do bankovního sejfu, zde žádná pojišťovna nepojistí.

Namibie

Rozloha země: 825.000 km, Počet obyvatel: 1.600.000, Hlavní město: Windhoek. Jazyk: úředním jazykem je angličtina, hovoří se i německy a afrikánsky, Měna: namibijský dolar / 1 NS = 1 ZAR /, lze platit i jihoafrickými randy. Kreditní karty přijímají hotely, restaurace a obchody ve městech. Časové pásmo: V zimním období je třeba posunout čas o hodinu vpřed/ když je v ČR 11 hod, v Namibii je 12 hod./ během letního času o hodinu zpět. Počasí: Teplé a suché podnebí je v pouštních oblastech, větrno a vlhko při pobřeží, kde se též často vyskytují ranní mlhy. Nejteplejší počasí je od října do cca půlky března (v poušti až 35 - 40 stupňů) s krátkými intenzivními dešti od ledna do dubna. V poušti mohou být rozdíly mezi denní a noční teplotou značné.

Namibie je originální, okouzlující a fotogenická. Někdy se o ní mluví jako o zemi, kterou bůh stvořil v hněvu. Je jednou z nejřidčeji osídlených zemí černého světadílu a z hlediska rozmanitosti přírodních krás nemá v Africe konkurenta. Obrovské okrové duny pouští, bizardně tvarovaná pohoří, jeskyně zdobené kresbami Křováků, skalnaté kaňony, rozeklané útesy pobřeží Atlantiku, zelené trávníky i buš národních parků. Slunce tu svítí 300 dní v roce a naprosto čisté ovzduší dává všemu jasné a kontrastní barvy, které potěší jak oko návštěvníka, tak i čočku jeho objektivu. Na severu láká mnoho návštěvníků národní park Etosha kde je k vidění téměř 150 druhů savců na 350 druhů exotických ptáků , Bushmenland, obývaný dodnes Sany i úzký a neočekávaně zelený Caprivi Strip táhnoucí se přes Okavango až k Viktoriiným vodopádům. Neméně zajímavá a nesmírně fotogenická je i „živá poušť“ Namib která je podle geologů patrně nejstarší pouští na světě zatímco impozantní 160kilometrový Fish River Canyon na jihu se svými rozměry řadí ve světovém žebříčku na 2. místo. Hlavní město Windhoek ve středu země je menší ale rušné moderní město se zachovalou německou architekturou, zatímco přímořský Swakopmund je spíše letoviskem a základnou pro výlety do pouště i po pobřeží. Infrastruktura i služby jsou na dobré úrovni. Namibie je na prvním místě v Africe co do počtu kilometrů silnic na jednoho obyvatele. Krátké období německé kolonizace zanechalo v Namibii stopy v podobě tradičního pořádku, evropské architektury a dobrého piva. Namibie = nekonečné obzory, pouštní ticho, neskutečně živé barvy, etnické zvláštnosti různorodých obyvatel, nádherné přírodní parky.

(Na dalším txt budeme ještě pracovat.)

Botswana

Rozloha: 600 370 km2, Počet obyvatel: 1,5 milionu, Hlavní město: Gaborone (200 tisíc obyvatel), Úřední řeč: angličtina, setswana, Náboženství: tradiční, křesťanství
Měna: Botswanská pula (BWP) = 100 thebe (12.12.2004 = 3,10 Kč) Bankovky mají hodnotu 100, 50, 20 a 10 pula, mince 2 a 1 pula a 50, 25, 10, 5 a 1 thebe. Čas: V Botswaně je plus jedna hodina oproti středoevropskému času. Letní čas není zaveden, takže v létě je tu stejný čas jako u nás.
Ekonomika: těžba diamantů, turistika, chov dobytka. Nejsvobodnější a nejstabilnější ekonomika v Africe, pro investory bezpečnější než Česko, ale i Japonsko.

Historie
V 16. a 17. století se na území dnešní Botswany začali usazovat Bečuánci (Čwanové, Bačwanové), kteří téměř vytlačili původní obyvatelstvo. V 1. polovině 19. století zde byly zřizovány Londýnskou misijní společností první misijní stanice. Ve stejné době začali do země přicházet búrští osadníci.
Když náčelník kmene Bamangwato Khama II. požádal Velkou Británii o pomoc proti zuluským a búrským útokům, byl v roce 1885 vyhlášen Protektorát Bečuánsko. Britové uplatňovali v Bečuánsku nepřímou vládu prostřednictvím domorodých náčelníků pod dohledem vysokého britského komisaře. V první polovině 20. století bylo pro africké obyvatelstvo v polopouštních a pouštních oblastech zřízeno celkem devět rezervací.
V době po 1. i 2. světové válce se vláda Jihoafrické unie několikrát pokusila o anexi Bečuánska (naposledy v roce 1963). V roce 1960 byla zřízena první bečuánská Zákonodárná rada, v ní však Jihoafričané obsadili jen 12 ze 35 míst. V únoru 1965 bylo hlavní město přemístěno z jihoafrického Mafekingu do Gaborone. Nová ústava z roku 1965 vedla k prvním všeobecným volbám, k udělení samosprávy a 30. 9. 1966 k vyhlášení a vzniku Botswanské republiky.
Při vstupu a výstupu ze země je třeba vyplnit hraniční průvodky.

Nemocnice, služby
Charakteristika zdravotnictví: Nemocniční zařízení v Botswaně nejsou na vysoké úrovni. Ve všech velkých městech se nacházejí nemocnice, ale ve vzdálených místech bývají špatně vybavené. Přijatelná zařízení je možné vyhledat pouze ve městech Gaborone a Francistown. Lékárny jsou ve všech důležitých městech a farmaceutické zásoby jsou na solidní úrovni.
Pojištění a očkování: Zdravotní pojištění je nutné. V Botswaně funguje státní zdravotnický systém. Léky a lékařská péče ve státních nemocnicích jsou pro pojištěné zdarma. Doporučuje se očkování proti žluté zimnici (pokud turista přijíždí ze země, kde se tato nemoc vyskytuje) a proti tetanu.
Zdravotnické rady: Voda z vodovodního řadu je považována za nezávadnou, i když může být kontaminována a je jistější ji sterilizovat. Mléko je pasterizováno a mléčné výrobky je možné bezpečně konzumovat. Požívání masa, drůbeže, darů moře, ovoce a zeleniny je obecně považováno za bezpečné.
Od listopadu do května až června existuje v Botswaně riziko malárie, a to zejména v severní části země (oblasti Boteti, Ngamiland, Chobe, Okavango, Tutume). Vyskytuje se především zhoubný druh falciparum. Antimalarika jsou tedy nutností. V České republice je k dispozici Lariam a Mephaquin, předepíše jej příslušná klinika geografické medicíny. V Botswaně je vysoké riziko nákazy vzteklinou, a proto se doporučuje očkování. Při kousnutí hmyzem je vhodné vyhledat bez odkladu lékaře. Doporučuje se očkování proti žluté zimnici, tetanu, hepatitidě A a B. žádoucí vybavit se antimalariky a repelenty, pokud se turisté budou pohybovat v okolí Francistownu.
V rezervaci Moremi, v Ngamilandu, a v Chobe se hojně vyskytuje moucha tse-tse přenášející spavou nemoc. Doporučuje se ochranný oděv a kvalitní repelent. V buši mohou být velkým problémem klíšťata, která způsobují horečky. Ty lze léčit tetracyklinem, který by však neměly užívat těhotné ženy a děti do 8 let - během léčby se nesmí na slunce (!). Občas se vyskytuje žloutenka typu A, zvýšený je výskyt žloutenky typu B.
Prach a horko mohou způsobit problémy astmatikům a lidem alergickým na prach. Turisté, kteří mají citlivější kůži, by si ji měli důkladně chránit.
Průměrná botswanská nadmořská výška okolo 1000 metrů nad mořem má za následek potlačení filtračního efektu atmosféry. Klobouky a sluneční brýle jsou doporučovány.
AIDS - HIV pozitivních je 38,5 % obyvatelstva, průměrný věk klesnul z 65 let na 39.
Z hygienických důvodů se nedoporučuje pít vodu z vodovodu, rovněž se nedoporučuje koupat ve stojatých vodách kvůli nebezpečí bilharzie a napadení krokodýly a hrochy.

Cenová hladina: Botswana je relativně drahou zemí. (Průměrný plat je 6 600 $ ročně - 550 $/měsíc.) Pokud budou turisté nocovat v levném hotelu a stravovat se v levných restauracích, postačí jim okolo 20 USD denně. Nároční turisté budou potřebovat i 200 USD denně. Peníze je možné vyměnit v bankách. Obvyklá úřední doba je od pondělí do pátku od 9 do 15.30 hodin, v sobotu pak od 8.15 do 10.45 hodin. V menších městech a na vesnicích je počet bank omezený, proto je dobré vyměnit dostatek peněz na letišti při příletu či ve velké bance. V malých obcích fungují v týdenních či měsíčních intervalech pojízdné banky, které však mění jen cestovní šeky. Kreditní karty jsou v Botswaně použitelné pouze velmi omezeně. Cestovní šeky by měly být v amerických dolarech či britských librách, jinak je třeba počítat s vysokými poplatky za výměnu. V soukromém sektoru dá běžně platit jihoafrickými randy i platebními kartami, ve státních institucích, mezi něž patří i Správa národních parků, berou většinou jen zdejší měnu pulu a většinou pouze cash. Výjimečně lze platit US dolary či kartou.

Charakteristika ubytování: Kempování v parcích je neoplocené a mohou se tam pohybovat lvi, hyeny, na březích řek hroši a krokodýli. Pokud je v noci člověk ve stanu, nehrozí prakticky žádné nebezpečí. Za světla je potřeba se zdržovat blízko auta. Jednotlivé kempy se od sebe velmi liší. Někdy jde jen o přírodní stanoviště pro stany, ale často je možné využít služeb kvalitních zařízení s bungalovy, obchody a biografy. V přírodě nesmí být zakládány ohně. Odpadky musí být zahrabány či odvezeny zpět. Kempovné stojí 150 - 250 Kč/osobu.

Policie 499 nebo 999
záchranná služba 997
hasiči 998
Hlavní policejní stanice v Gaborone 351 161
Doporučené zdravotnické zařízení je Gaborone Private Hospital 301 999
Telefonní kód země je 267, výchozí mezinárodní kód 00.
Mobily: pouze Eurotel, všichni operátoři za stejnou cenu. Signál jen v okolí měst!!!

Spropitné není vyloženě požadováno, ale při mimořádně kvalitních službách ho obsluha očekává. Taxikářům se obvykle spropitné nedává.
Elektrické napětí: 220 až 240 V, 50 Hz, používají se třinácti a patnácti ampérové žárovky.

KDY A JAK
Klimatické podmínky: Botswana má polopouštní podnebí s minimem srážek. V suchém období od května do září mohou turisty zaskočit velké teplotní rozdíly mezi dnem a nocí. Pro letní počasí od listopadu do března jsou typické vysoké teploty i přes 40 °Celsia a prudké odpolední deště. Písečné cesty se mohou stát neprůjezdnými a zvířata se vzhledem k hojnosti vody rozptýlí do všech míst národních parků.
Nejvhodnější období pro návštěvu Botswany je od dubna do srpna. Počasí je v tuto dobu příjemné a divoká zvěř nikdy neputuje daleko od zdrojů vody.
Průměrná teplota v zemi se pohybuje mezi 15°C až 26°C podle regionu.

NEBEZPEČÍ
Kriminalita v zemi je nízká. Nejčastěji dochází k drobným krádežím. Násilná trestná činnost je vzácná, odehrává se jen zřídka v Gaborone. Na vzestupu jsou krádeže automobilů.

TURISTICKÉ ZAJÍMAVOSTI
Campy jsou na rozdíl od podobných zařízení v JAR či v Zimbabwe umístěny volně v divočině a jedinou civilizační vymožeností tu jsou záchody, umyvadla a sprcha. Každá skupina návštěvníků v počtu 1 - 20 dostane přidělený plac o velikosti cca 100 x 100 metrů, na kterém si postaví své ubytovací zařízení. Jelikož campy nejsou zásadně oploceny, je zcela běžné, že se zde promenádují sloni, hyeny, lvi a jiná divá zvěř.


UNESCO:
TSODILO HILLS - 4500 křováckých maleb (vč. tučňáka a velryby) - stáří 2 - 4000 let

Zimbabwe

Platný pas se zimbabwským vízem - obvyklá doba platnosti 6 měsíců od data vydání. Při příjezdu ze země, kde se vyskytuje žlutá zimnice, je nutno se prokázat mezinárodním očkovacím průkazem s platnou vakcinací proti této nemoci (Pozor, stačí např. několikahodinové překročení hranice do Zambie a při návratu je požadováno očkování!).

Návštěvník Zimbabwe může být při vstupu do země požádán, aby prokázal dostačující prostředky na dobu pobytu a zajištění odjezdu ze země (zpáteční letenku nebo prostředky na její nákup).

Při pasovém odbavení na hraničních přechodech do Zimbabwe se doporučuje zkontrolovat, zda délka pobytu vyznačená imigračním úředníkem ve formě rukou psané poznámky pod vylepený vízový štítek - obvykle např. jako V5D (turistická návštěva - visit - na 5 dní), B3D (obchodní návštěva - business - na 3 dny) - odpovídá cestovatelem plánované délce pobytu v zemi; překročení povolené doby pobytu (nezaměňovat tedy s -délkou platnosti víza-) může být klasifikováno jako porušení imigračního zákona s možnými sankčními důsledky.

Do Zimbabwe lze bezcelně dovézt zboží určené ke spotřebě v místě nepřesahující hodnotu 200 USD, které není určeno k obchodním účelům. Do toho lze zahrnout max. 5 litrů alkoholických nápojů na osobu starší 18 let, z čehož mohou být max. 2 litry tvrdého alkoholu. Dovoz předmětů osobní potřeby, které budou cizincem opět vyvezeny, nepodléhá omezení.

Do země lze v hotovosti dovézt a z ní vyvézt max. 50 000 ZWD (místní měna - zimbabwský dolar). Dovoz zahraniční měny není nikterak omezen.
Doporučuje se celkovou sumu v zahraniční měně dováženou do Zimbabwe deklarovat při příjezdu na celnici. V opačném případě hrozí nebezpečí, že zpět ze země nebude povoleno vyvézt částku přesahující 200 USD. (modré celní prohlášení)
Na most nad Zambezi lze jít na propustku, když se nejde do Zambie, nepotřebovali jsme tedy druhé vízum.

V některých oblastech (především jezero Kariba, Viktoriiny vodopády a okolí národního parku Gonarezhou) se doporučuje užívat profylaxi proti malárii. V Zimbabwe se vyskytuje cholera, proto není vhodné konzumovat potraviny připravované na ulici a pít nezaplombovanou vodu. V Zimbabwe je silně rozšířen vir HIV.
Postupné zhoršování ekonomické situace země a klesající životní úroveň obyvatelstva se projevuje značným zvýšením kriminality. Běžná je zejména pouliční kriminalita jako jsou kapesní krádeže a krádeže zavazadel či elektroniky (fotoaparáty, videokamery) nesené přes rameno, kterým obvykle předchází trik mající odpoutat pozornost vyhlédnuté oběti. Turista by měl zvýšit opatrnost a hlídat si své věcí, je-li kýmkoli na ulici zastaven či osloven.


V Zimbabwe je nejpoužívanější cizí měnou americký dolar. V mezinárodních hotelích jsou zahraniční turisté povinni platit ve volně směnitelných měnách. Cestovní kanceláře již obvykle užívají paralelní kurz pro výpočet cen. Na ostatních místech (restaurace, obchody) lze běžně platit v domácí měně. Směnu "na ulici" nelze doporučit. Na černo lze bezpečně měnit v některých "kamenných" neoficiálních směnárnách, nebo ještě lepší kurz v internetové kavárně (v pasáži, v 1. patře vedle malé samoobsuhy potravin). V současné situaci nelze doporučit platbu pomocí mezinárodní platební karty, může být velice nevýhodná.
Pokud chce turista zimbabwské území opustit pouze na několik hodin a poté se na něj vrátit (např. prohlídka Viktoriiných vodopádů i ze zambijské strany), měl by tak udělat pouze, pokud má zimbabwské vízum na 2 nebo více vstupů.

Zimbabwe je, co se týče jídla, velmi laciná.